Honza Vojtíšek

ROK JEDNA

První rok desetiletí byl pro mě spíše tvůrčím, než publikačním. Letos jsem publikoval jen 4 povídky, z toho 2 vycházely podruhé.

V zářijovém 40. čísle časopisu Howard se objevila má povídka Hluboko, kterou jsem napsal letos v lednu.

Po sedmi letech vyšla podruhé tiskem povídka Zahrada. Tentokrát se dostala do velmi zajímavé a svým způsobem prestižní antologie Kristiny Haidingerové České temno, která vyšla u nakladatelství Golden Dog.

Přímo pro antologii Jihočeský horor, kterou jsem editoval, jsem napsal povídku Příchozí tisíce otců. Antologie vyšla u nakladatelství Golden Dog v půlce letošního prosince a najdete v ní deset jihočeských povídek od deseti jihočeských autorů a autorek. Jižní Čechy jsou spojnicí celé knihy – všechny povídky se odehrávají v jižních Čechách a jejich autoři a autorky v tomto kraji buď žijí nebo z něj pochází.

I letos vyšel tištěný výběr z časopisu Howard. Tentokrát ze třetího ročníku (tedy z čísel roku 2014). A probojovala se do něj i má halloweenská povídka Koledu, nebo vám něco provedu. Povídku jsem v roce 2014 napsal původně pro halloweenskou povídkovou soutěž webových stránek Horor-Web. Vyšplhala se až na krásné druhé místo (dokonce mi vyhrála i nějaké peníze) a společně s prvním a třetím místem byla publikována ve 13. čísle časopisu Howard. Třetí howardovský výběrový separát z roku 2014 vyšel v omezeném nákladu u nakladatelství Golden Dog.

Tím letošní publikační stránka mé tvorby skončila.

Jak jsem ale psal, letos byl pro mě spíše tvůrčí. Mám rád výzvy a tu a tam si sám nějaké dávám. Na jejich splnění už pak tak nějak nelpím, ale prostě mě to baví. Rád překonávám vytyčené cíle, obzvláště, pokud si je kladu sám. Koncem minulého roku jsem si řekl, že bych mohl letos každý měsíc napsat jednu povídku. Poslední dobou jsem se zabýval hlavně romány a psaní povídek mi docela chybělo. Výzvu jsem nakonec nesplnil, ale na to kálí Goro bílý pes… Ale popořadě.

V lednu jsem napsal povídku Hluboko, která vyšla v Howardu 40.

Během února vznikla povídka Burusera. Technicky vzato první verze, možná budu ještě upravovat. Příběh se částečně odehrává v Japonsku, z větší části v Česku. Zápletka je prostá, hlavní hrdina si od svého kamaráda nechá z Japonska přivést použité kalhotky… Povídku plánuji do jednoho projektu, který už mám v hlavě delší dobu a jednou jednou bych ho hrozně hrozně rád realizoval.

Březnová povídka se jmenuje Narozeninová dívka. Krátký záznam z narozeninového dne hlavního hrdiny. Rychle napsaný rychlý námět. S povídkou jsem zkusil štěstí v povídkové soutěži Sardenské legendy 2 webových stránek Sarden. Z necelých padesáti povídek se umístila na 20. místě.

Člověk někdy míní, ale jeho hlava mění. Letos jsem nechtěl psát žádný román. Ale jeden námět, který nosím v hlavě už hodně dlouho a plánoval jsem ho napsat až příští rok, se rozhodl jít ven už letos. V březnu už byl k neutišení a tak jsem ho začal psát. Šlo to překvapivě rychle. V červenci bylo dopsáno. Pro mě snad trochu netypický příběh – už vidím etikety jako fantasy a young adult (ale nenechte se mýlit) – vypráví příběh čtrnáctiletého mileneckého páru, který se v létě 1992 vydává do záhrobí na pomoc svému mrtvému kamarádovi. Jo, zní to, jak to zní, ale kdo zná mou tvorbu, nemusí se bát. Román prošel několikerou betačetbou, ještě na jednu čeká. Teď leží, určitě budu ještě trochu přepisovat a měnit. Román byl dlouho bez názvu, ale už se něco začíná rýsovat.

V dubnu jsem v dosud bezejmenné povídce vyslal jihočeskou crust punkovou kapelu Fuck Off and Die! na miniturné do Japonska a jejich basáka Jarina nechal nést po jejich návratu veškeré následky. Lehce bizarní, rozhodne nechutný a svým způsobem typicky japonský nápad se psal jedna radost. A těm vnímavějším snad již docvakla souvislost – ano, i tahle povídka by měla jít do již nakousnutého projektu.

Květen byl jako stvořený pro jarní povídku, a tak jsem napsal Vítej, jaro, v níž se hlavní hrdina zúčastní jistého slovanského obřadu k uvítání jara. Více o osudu povídky níže.

V červnu jsem se vydal na Bitevní pole. Ryze realistický (ehm), lehce bizarní, rozhodně nepříjemný a v závěru snad až nechutný příběh dvou zarputilých a neústupných bojovníků. Tedy hlavně jednoho. Ještě o ní bude řeč.

Červencovou – dosud stále ještě nepojmenovanou, i když se rýsují názvy Zapomnění nebo V zapomnění – povídku jsem dlouho odkládal a přesouval. Jednak proto, že se odehrává v mém bydlišti a pak proto, že jsem dlouho nemohl domyslet nějaký smysluplný a použitelný konec. Nakonec se osudy mladé rodinky, která si v kopcích nad Loučovicemi koupí ruinu domu, který postavil japonský zbrojař během 2. světové války, staly nejdelší povídkou, kterou jsem letos napsal. A cítíte to, jo? Do jakého projektu povídka asi půjde…

Když jsem o povídkové výzvě přemýšlel, vytvořil jsem si na každý měsíc seznam s náměty. V srpnu se však stalo něco, co jsem vůbec nepromýšlel a nečekal. Objevila se výzva na povídky do jisté bizarro antologie. Já na ni nechtěl nějak reagovat, protože i když píšu divné věci, ne zase až tak divné, abych je označoval za bizarro (a že to je specifický subžánr). Jak už to tak ale hlavy dělají, nakonec se mi v ní, snad během dvou tří dnů, zrodil nápad, který chtěl okamžitě ven. A tak v srpnu vznikl Sedák, příběh jedné ženy, která se svým přítelem začne chodit na swingers party. Po dospání jsem zvažoval, jestli povídku do antologie poslat, protože mi přišla možná ne zase až tak bizarro (ne v tom prvoplánovém a očividném pojetí). Nakonec jsem ji ale odeslal. A uvidí se, jestli se do knihy probojuje I když ne, pořád zůstane jedna z mých nejdivnějších povídek, kterou si rozhodně užijí milovníci propojení horroru a sexu.

I v září se stalo něco, co jsem původně neplánoval. Během roku mi totiž v hlavně postupně vykrystalizoval projekt, který jsem, opět, už neměl v plánu. Už jsem nechtěl s nikým nic psát společně. Ležela mi tu ale jedna povídka, která vznikala už pro Sešívance, ale nakonec se do nich nedostala A mě to bylo hrozně líto. Protože je to hodně dobrá povídka. A tak mě napadlo, popravě, s notnou podporou Martina Štefka z Golden Dog, proč neudělat „dvojku“. A tentokrát do toho jít ostře. A tak jsem oslovil amerického spisovatele Johna Eversona, jehož tvorbu mám hodně rád, nabídl mu námět a společně jsme napsali povídku Když je připravená (When She Has Ready) o jednom zvláštním médiu, které umožňuje fyzický styk se zemřelými. A když píšu styk, myslím tím opravdu styk. Jenže jednoho dne za ním přijde žena, která teskní za svým mrtvým manželem, vyznavačem BDSM. Jó, to je tak, když se dva autoři sejdou v oblíbeném tématu. Pak už se čtenáři mohou jen bavit odhadováním, který z autorů je více ujetý…

V říjnu mi do výzvy (a ne jen do ní) dost razantně zapíchly vidle lázně. Takže jsem nenapsal nic.

Závěr roku pak už patřil a patří dalším tandemovým povídkám. V listopadu jsme s Miroslavem Pechem napsali povídku ghtrdh o takovém postarším chlápkovi, co bydlí na samotě, má své fobie a koníčky. A protože to je povídka Mírova a má, asi je jasné, že to nebudou jen tak nějaké obyčejné koníčky a fóbie.

Prosinec jsem chtěl původně opět vynechat, ale nakonec mi poslal naši společnou povídku Dan Barták. Tomu jsem nabídl k napsání námět o jedné MMA zápasnici, která dojde k určitému rozhodnutí. A když je Dan jeden z průkopníků českého MMA a dnes uznávaný MMA trenér, komu jinému to nabídnout? Povídka mezi námi lítá zatím pod názvem Ma-Ma, který mu snad i zůstane. Do konce roku bych chtěl povídku dovést k finálnější verzi (trochu upravuju, dolaďuju konec) Musím to stihnout, jinak mě prý Dan zatáhne do klece…

Kromě toho jsem poskytl i dva videorozhovory. Oba pro Vencovu zašívárnu. Tady a tady. Nejen do Howarda přeložil nějaké povídky a z polštiny přeložil jeden román a skoro celou další knihu. O tom však později.

Tolik tedy k letošnímu roku. Za sebe ho shledávám velmi uspokojivým.

Ale protože nikdy nepracuju podle kalendáře a neodpichuju se z prací od nového roku, už teď dělám na věcech, které se (pokud ano) „zhmotní“ až příští nebo dokonce přespříští rok. Jaké jsou tedy mé autorské a tvůrčí vyhlídky na následující rok?

ROK DVA

Mezi letošní vánoce a mé narozeniny příští rok se vetře asi nejlepší dárek, jaký si domácí autor může přát. U texaského nakladatelství Madness Heart Press vyjde antologie Czech Extreme, kterou jsem editoval společně s Edwardem Lee (a Lisou Tone). Kniha obsahuje sedm hardcore/extreme horrorových povídek od šesti českých autorů a jedné autorky, plus novelu Edwarda Lee, jeho krátké slovo a můj úvod do historie literárního horroru (včetně toho extrémního) v Česku. Kromě mé povídky Velbloudí noha do antologie přispěli Martin Štefko, Miroslav Pech, Petr Boček, Ondřej Kocáb, Roman Vojkůvka a Lenny Ka. Kniha oficiálně vychází v půlce ledna 2022, už teď ji lze předobjednat zde.

Již zmiňovanou povídku Vítej, jaro mi bylo ctí udat do časopisu XB-1. Měla by se objevit v některém z čísel snad během prvního pololetí.

V dubnu by u nakladatelství Golden Dog měl vyjít můj překlad společného románu polských autorů Roberta Cichowlase a Łukasze Radeckého Městečko. Syrový slovanský horror.

V dubnu Golden Dog rozjede projekt, který oficiálně představí až po Novém roce a já se na něm budu podílet neautorsky.

V srpnu by se na stránkách Sarden měla objevit má povídka Narozeninová dívka.

V příštím roce se také na Slovensku objeví první číslo elektronického časopisu Charon, který by v každém čísle měl obsahovat šest povídek SK/CZ autorů a autorek a rozhovory s nimi. Byl jsem osloven pro první číslo, hodlám časopisu poskytnout Bitevní pole.

Snad v tradičním podzimním termínu by měla vyjít další kniha z edice HorrorCon (tentokrát u nakladatelství Carcosa), již zmiňovaná bizarro fiction antologie. Jestli se do ní Sedák dostane je ale ještě ve hvězdách.

U nakladatelství Golden Dog mám na prosinec 2022 předběžně přislíbený termín na vydání nějaké mé knihy. Vyjít má co (pokud se to bude líbit), co přesně to bude ale ještě není jisté.

Co se týče samotné tvorby, příští rok bych chtěl hlavně pilovat a k vydání připravit společný román s Ivanem Kučerou Ďáblova páteř, letos napsaný román a v loňském roce napsaný erotický román Bezejmenná touha. Bude to ještě hodně práce a úprav. Obzvláště s Bezejmennou touhou (která ale nevyjde dříve než v roce 2023) to bude zajímavé, jsou určité nápady… Určitě nějakou dobu strávím nad prací na již zmíněném projektu, do něhož jsem letos napsal tři povídky. Je to ale věc z oblasti „radost sám sobě“ a specifická záležitost, kterou si pravděpodobně budu muset vydat sám a to podle všeho příští rok určitě nebude. Ale nějakou práci bych na tom odvést mohl.

Hodně práce také ještě bude na antologii, kterou připravuji pro Golden Dog na rok 2023.

Ohledně psaní bych se příští rok rád věnoval pouze povídkám pro Sešívance: Druhý steh. Ty by měly vyjít u nakladatelství Golden Dog v květnu 2023. Ale víte jak to je, v hlavě už rok nosím další román…

To už jsou ale další roky.

Uvidíme, co všechno se nakonec příští rok odehraje.

Mějte hezký nový rok a ať si v něm horrory jenom čtete a sledujete na plátnech, obrazovkách a monitorech…