Bylo nebylo
Rok se zase sešel s rokem, nějaká ta antologie s antologií a mně nezbývá než opět srazit dohromady několik ohlížejících se písmen.
Oproti minulému roku to vypadá, že jsem se docela flákal, ale není tomu tak. Vyšlo toho méně, výrazně méně, o to však to jsou radostnější a snad i kvalitnější zářezy do pomyslného autorského brku. Během celého roku jsem nepsal nějak výrazně méně, jen se to zatím sbírá a nešlo toho tolik hned ven. Vlastně z toho, co jsem napsal tento rok se venku objevila jen jedna věc.
Trošku zábavné mi připadá, že nebýt publikace povídky v Howardu, kterou jsem si tam stejně protlačil sám (protože proto přeci Howarda dělám), publikoval jsem letos více v zahraničí (konkrétně v Polsku) než doma. Ale popořadě.
Historicky první polskou papírovou publikaci jsem utržil koncem srpna. Konkrétně jde o povídku Nejzazší vzpomínka, která se jako Najodleglejsze wspomnienie objevila v antologii horrorových povídek inspirovaných a věnovaných slovanské mytologii a slovanským strašidlům Slowiańskie koszmary. Jde o pokračovaní loňské antologie Krew zapomnianych bogów. Má povídka nebyla dosud nikde jinde publikována (ne, že bych se nesnažil). Takže vyšla v překladu dříve než v češtině, překlad byla docela práce (děkuji Milanovi Žáčkovi za pomoc). Přiznám se, že jsem tu knihu ještě nečetl, ale mám to v dohledné době v plánu. už je na seznamu. Kniha samotná i konkrétně má povídka (pokud se jí zvláštnímu hodnocení vůbec dostane) zatím sbírají lehce nadprůměrná hodnocení. Přesto jde o papírový debut v Polsku, takže to pořád bude srdeční záležitost.
V záříjovém 24. čísle Howarda se objevila, jako jakási předzvěst, záměrná reklama, lákací vějička, prostě čistě propagandistický tah, povídka Pusť mě ven, kterou jsme napsali společně se slovenským psychopatem a samozvaným facebookovým filosofem a znalcem v oblasti kultury a obvzláště žánrových zákonů Markem E. Pochou. Takže jak je asi jasné (pro ty, kdo ještě nečetli) míra úchylnosti, bizarnosti a ulítlosti je hodně vysoká. Povídka se objeví v mé třetí povídkové knize Sešívance. Číslo zdarma ke stažení zde.
S malým zpožděním, ale nakonec přeci jen, vyšla počátkem prosince antologie třinácti českých a slovenských horrorových povídek Ve špatný čas na špatném místě. Tu jsme společně editovali s Kristinou Haidingerovou, která přišla s konceptem knihy a tak nějak byla jejím hlavním tahounem. Oba jsme také přispěli vlastními povídkami. Společným tématem knihy je prostě smůla, pech, základní hybný bod, kdy je člověk ve špatnou dobu na špatném místě a situace, které by se patrně nestaly, kdyby tam nebyl. Má povídka se jmenuje Cizí ve své kůži a zvláštní (a snad i zajímavá) je tím, že hlavními hrdiny sice jsou čeští milenci, příběh se přesto celý odehrává v Japonsku. Kniha vyšla u nakladatelství Netopejr, seženete ji v každém dobrém knihkupectví (žádejte ji) a nebo zde.
Takřka souběžně s touto antologií se objevila další má polská papírová publikace. Tentokrát jde o čerstvé osmé číslo časopisu OkoLica Strachu. Přispěl jsem povídkou Útočiště (v polštině Schronienie), která se objevila v mé druhé povídkové knize Útočiště. Hrozně moc mě potěšil profesionální překlad, který zajistili samoní vydavatelé časopisu (obrovské díky), je prostě dokonalý, přesně tak, jak bych to, kdybych to zvládl, napsal já. Povídkově jsem se objevil v opravdu skvělé společnosti - Graham Masterton, Łukasz Orbitowski či Wojciech Gunia. V čísle je také rozhovor s Mortem Castlem.
Tolik k letošnímu roku. A co mě čeká v tom příštím?
Tak nějak mi je čím dál méně příjemné prozrazovat a zveřejňovat věci, které ještě fyzicky nejsou skutečné. Ono ne všechno nakonec vyjde (ehm, ano, živě si vybavuji, jak jsem tady před rokem psal, že bych Sešívance chtěl vydat koncem tohoto roku). Takže asi jen tak letmo náznakově, co by, kdyby a až...
Asi nejživějším a nejžhavějším tématem následujícího roku pro mě jsou aktuálně stále Sešívance, má třetí povídková kniha. Na ní vlastně tak nějak celý letošní rok intenzivně pracuji. Hotových sedm povídek jsem před pár dny odesílal na profesionální korekturu, hotové jsou ilustrace přední a zadní strany obálky, aktivně (že, pane Jako Iša!) se pracuje na zbývajících čtyřech povídkách (všechny jsou v různé fázi existence a tvroby), pomalu dávám dohromady pár slov na úvod a autorské medailonky spoluautorů a spoluautorek. Kdy to vyjde jisté není, ale rád bych to příští rok, snad do léta, měl venku.
Odesílal jsem povídku do jednoho konkurzu na elektronickou antologii, tak se snad zadaří.
Již někdy v září jsem odesílal povídku a tématický článek do jedné připravované slovenské antologie, tak uvidíme, zda se tam dostane obojí.
Odesílal jsem několik polských překladů mých horrorových básní do Polska. Abych pravdu řekl, ani pořádně nevím, v jaké podobě a zda vůbec to bude publikováno. Což mi připomíná, že bych se měl poptat na detaily.
S Kristinou pomalu začínáme pracovat na další horrorové antologii, do níž s velkou pravděpodobnosti zase propašujeme vlastní povídky. Jednu z možných vhodných kandidátek jsem dopsal jen před pár dny.
Román Kazatel je pořád na okružní jízdě po nakladatelstvích. Abych pravdu řekl, myslel jsem si, že to bude větší sranda. Ne ve smyslu, že to hned někde vezmou a vydají, ale že ten proces bude trošku záživnější. Začalo to takové být vlastně až tento měsíc. Ale o tom třeba v podobném shrnutí příští rok.
Takže, zase za rok.
