Jak bylo letos, jak by mohlo být příští rok...
Například tím, že jsem po dlouhé době kromě pěti dvouvětných horrorů a podrobnějšího náčrtu pěti či šesti kapitol náhlého nápadu na dětskou knihu (jo, kdo by to byl řekl, ale je to ještě ve stádiu „ještě pořád z toho vůbec nic nemusí být“) vlastně nic nenapsal. Nijak mi to nevadilo, nijak jsem tím nestrádal. Postupem času jsem to bral už i jako psychickou přípravu a vyklidnění na román, který se chystám psát příští rok. Další zvláštností, kterou jsem dosud během autorské „kariéry“ nezažil, je fakt, že jsem letos odmítl účast do dvou antologií (důvod je prostý, ani u jedné jsem necítil, že bych dokázal napsat něco zajímavého) a nabídku na společný román. Tedy i po letech pořád něco nového, to je na mém psaní to hezké – zatím neupadá do stereotypu, pořád mě staví před zajímavé situace.
Jestliže jsem prakticky vůbec nepsal, rozhodně jsem letos více překládal.
Ať už povídky do obou letošních Krátkých řezů či druhého Morta, tak hlavně knihy. Už není veřejným tajemstvím, že nakladatelství Golden Dog po úspěchu „Městečka“ dua Cichowlas/Radecki ale hlavně antologie Polské noční můry příští rok rozjíždí novou edici věnovanou čistě polskému horroru. Jako první jsem do ní přeložil povídkovou sbírku Mariusze Wojteczka Balady vrahů a další povídky (aktuálně projíždím korektury překladu). Rozpřekládaný mám pak román, o kterém se ještě nebudu šířit. Je to docela bichle odehrávající se ve specifické době, tak mi to dává zabrat. Ale je to pěkný nářez. Do chystaného třetího čísla Mortu jsem pak přeložil zajímavou esej Dariusze Brzostka dávající do kontextu sedmdesátko-osmdesátkový horror s politicko-sociálně-kulturní realitou té doby.
Editorský zářez jsem si odbyl antologií polských horrorových povídek Polské noční můry, kterou jsem i překládal. Vyšlo u nakladatelství Golden Dog a docela rychle se po ní zaprášilo. Minimálně na stánku a v e-shopu nakladatelství. Těší mě pozitivní ohlasy i dotazy, jestli se nebude chystat „dvojka“…
Když už jsem u těch antologií. Letos byla v rámci texaského Killerconu nominována na Slatterpunk Awards antologie českého extrémního horroru „Czech Extreme“, kterou jsem editoval společně s Edwardem Lee a vyšla koncem roku 2021 u texaského nakladatelství Madness Heart Press. No, Killercon proběhl v srpnu, pořád se nikdo neozval, tak to asi nevyšlo. Třeba příště…
V rámci halloweenského horrorového týdne se na stránkách Sarden objevil můj krátký přehled o Fenoménu Krvavé Mary ve filmu. Pro druhou část videopořadu Hrůzobraní jsem pak sestavil a krátkým komentářem opatřil žebříček pěti mých nejoblíbenějších vánočních horrorů.
Teď tedy k autorským zářezům.
Letos jsem publikoval jen ve dvou časopisech. A oba jsem vlastně sestavoval já, takže jasný nepotismus, samozřejmě. Ale když on to za vás nikdo jiný neudělá. Po dlouhém cestování po světě (Polsko, USA, Nigérie – ano, čtete dobře, je z toho vcelku zábavná historka) jsme na poslední chvíli povídkou Nejzazší vzpomínka zalepili volné místo ve třetím čísle časopisu Krátký řez. Ve druhém čísle časopisu Mort se objevila má bizarně obskurní povídka Burusera o jednom chlapci, který si z Japonska nechá přivést použité kalhotky. Do historicky podle všeho posledního čtvrtého Krátkého řezu jsem pak, společně s dalšími autory a autorkami, přispěl pěti dvouvětnými horrory. Jak známo, mám rád výzvy, tohle mě ale dost potrápilo.
V půlce října se objevila společná povídka se Sylwií Błach Cierpienie uszlachetnia v antologii Nocne mary (2023) polského nakladatelství Lingua Mortis. Já tedy napsal jen první tři odstavce, zbytek Sylwia a nijak jsem si spoluautorství nenárokoval, Sylwia se však rozhodla mi ho přiznat a nabídla povídku nakladatelství jako naši společnou. Česky se povídka před lety objevila v 38. čísle Howarda.
S knihami je to jako s dětmi, autor asi není schopen říct, kterou má nejradši. Nejzajímavější vztah mám ale asi s dětským leporelem Bafni na něj!, které vyšlo u nakladatelství Golden Dog. Je to má dosud nejrychlejší (od nápadu po vytištění) kniha. Náhlý bleskový nápad, který se zhmotnil v podstatě přes jednu jedinou noc. Kniha, kde se skvěle propojily dvě tvůrčí mysli – já vymyslel námět, rozvržení, nástřel dvoustran i doprovodné čtyřverší, tu skvělou tvář, kterou kniha má, jí však vtělil nedostižný Jiří Dvorský. A proč nejzajímavější vztah? Chápejte, je to něco jiného, než jsem dělal dosud, samotného by mě asi v životě nenapadlo, že někdy vymyslím a udělám dětskou knihu. Ale hlavně, komentáře a recenze ke knihám v pohodě ustávám, protože si z nich zase nic moc nedělám a beru to sportovně, ale když vám ke stánku chodí děkovat děti, jak jim kniha udělala radost, jak jsou z ní nadšené a chtějí se s vámi vyfotit, to změknou kolena i takovému starému sarkastickému cynikovi jako jsem já. Na Fantastické Ostravě jsem fakt měl problém to ustát…
Takřka ve stejnou dobu vyšla kniha, kterou jsem nikdy nepředpokládal, že ještě udělám. Sešívance: Druhý steh vznikly částečně z touhy vydat jednu povídku, respektive novelu, knižně, částečně z hecu (jo, pan nakladatel Štefko ví, jak mě vyhecovat, potřetí se mu to ale už nepovede). Devět společně psaných povídek tentokrát s autory a autorkami z Finska, USA, Slovenska/Belgie, Polska a Česka. Je to fajn kniha, jsou tam skvělé povídky a stojím si za ní. Ohledně společného psaní ale částečně napoví už mé úvodní slovo. Třetí Sešívance opravdu nečekejte.
A co rok 2024?
Každý konec roku opakuji, že nerad konkrétně zmiňuji, co by mohlo být, dokud to není. Technicky vzato, pro mě kniha existuje a je venku, až když ji mám fyzicky v ruce. Do té doby se může stát cokoliv a kdykoliv z ní může sejít. Takže, krátce, co by mohlo ale vůbec nemusí být.
Budu se snažit dopřekládat ten román.
Hned prvního ledna bych chtěl začít s novým románem. Ten den alespoň nahození kostry a rozvrstvení kapitol a spoustu rešerší. Pro mě další výzva, protože to vlastně bude povídkový román s poměrně velkým dějovým časovým rozstřelem. Mimo něj bych chtěl napsat alespoň dvě povídky do připravované povídkové sbírky. I ta bude specifická, v podstatě další výzva, protože všechny povídky bude spojovat jedna konkrétní věc, respektive budou tou věcí inspirované. No a dál se uvidí. Třeba napíšu nějakou povídku do další domlouvané knihy.
Co se publikování týká, hned v půlce ledna vyjde třetí číslo mého horrorového fanzinu Mort a v něm (už tedy dříve publikovaná) má povídka Na cestu.
Během první třetiny roku vyjde u nakladatelství Golden Dog román Bezejmenná touha. Opět mé poprvé, protože tentokrát jsem vynechal horror a ponechal jen to porno. Pět částečně/okrajově provázaných a propojených dějových linií. Vlastně nevím co k tomu říct. Na erotiku hodně sexu, na porno hodně děje… Rozsahově asi největší kniha, co jsem dosud napsal, doprovázet jí budou fakt parádní ilustrace.
Snad ještě v prvním pololetí by u GD měla vyjít česko-slovenská antologie v níž bych měl mít povídku o jednom jihočeském pankáčovi a následcích krátkého turné jeho dis-beatové kapely po Japonsku.
V říjnu by pak v rámci edice Zrnka temnoty nakladatelství Golden Dog měla vyjít novela V zapomnění. Specifická je v tom, že se příběh odehrává v mém bydlišti a bude to v příštím roce druhá věc, která bude nasáklá Japonskem. Více zatím prozrazovat nebudu.
No a zatím poslední, co vím, že by mohlo být, tak by měl vyjít další svazek edice HorrorCon. Tentokrát by to měl být opět básnický sborník a já bych tam měl mít šest kousků, z toho tři akrostichy.
Ale to je z dnešního pohledu všechno ještě vzdálená budoucnost. Jak to nakonec bude, si řekneme koncem příštího roku.
