Honza Vojtíšek

Chtěl jsem začít tím, že jsem na to šel letos zvolna, ale když na to teď hledím a sumíruju, tak to zase špatný rok vůbec nebyl. Pravda, psaním jsem tomu moc nedal. Věnoval jsem se vlastně jen povídkám psaným společně s jinými autory a autorkami, ale to už je náhled do příštího roku. Doufejme. Nic jiného, kromě těch pár společných povídek jsem letos nenapsal. Pár poznámek pro různé povídky i do románového námětu, ale to jsou všechno ještě pořád holubi na střeše. Stačí tlesknout a je to v…

Publikačně jsem letošní rok odpálil povídkou Vítej, jaro v lednovém čísle časopisu XB-1. Můj pokus o vyloženě slovanský horror.

V únoru vyšla kniha Václava Votruby Vencova zašívárna I. Jde o knižní výběr rozhovorů s různými osobnostmi z Vencova stejnojmenného Youtube kanálu. Velmi výživná záležitost, spousta zajímavých lidí s nimiž se Venca baví o zajímavých věcech. Je mi ctí být mezi nimi.

V březnu vyšlo první číslo slovenského elektronického horrorového magazínu Charon, do něhož jsem přispěl ryze realistickou povídkou Bitevní pole. V časopise je i rozhovor se mnou. Číslo je zdarma ke stažení zde. Pro stažení je třeba se na stránky registrovat. Povídka byla slovenskou spisovatelkou Andreou Farkašovou načtena i na YT kanál časopisu zde.

Duben přinesl 44. číslo českobudějovického kulturního čtvrtletníku Milk & Honey, věnované opakování, sérii a repetici. Byl jsem požádán, abych do něj přispěl něčím o sériových vrazích. Učinil jsem tak v článku Tvůrci nepříjemných příběhů.

V květnu nakladatelství Golden Dog vydalo můj překlad společného románu polských autorů Roberta Cichowlase a Łukasze Radeckého Městečko. Zde.

V srpnu se na stránkách Sarden objevila povídka Narozeninová dívka. S povídkou jsem se v loňském roce účastnil soutěže Sardenské legendy. Moc jsem neuspěl, ale i tak mi povídku zveřejnili. Přečíst si ji můžete zde.

V říjnu vyšlo 19. číslo kulturního čtrnáctideníku A2, věnované splatterpunku a body horroru. Do něj jsem přispěl článkem Dotkni se masa, ochutnej… tematicky rozebírajícím vybraná díla Jacka Ketchuma (včetně filmových adaptací).

V říjnu také u vydavatelství Čti mi! vyšla audio verze mého románu Kazatel. Zde.

Koncem října vyšlo i druhé číslo povídkového časopisu Krátký řez, do něhož jsem přispěl pěti svými horrorovými akrostichy (poesie, víme?). Zde.

V listopadu se zrodil monumentální projekt Prešporského divadla Slovensko KRIMI, antologie krimi/thriller a nejednou lehce horrorových povídek. Bylo mi velkou ctí se do knihy dostat jako jeden ze dvou českých autorů a to povídkou Pomůžu ti. Projekt vyšel v podobě 440 stránkové barevné knihy s nádhernými ilustracemi a 3 CD audio verze (mou povídku načetl Michal Jagelka) s doprovodnou hudbou. V úžasném dárkovém setu k tomuhle dostanete ještě flashku a magnetku na lednici. Na celém projektu se podílelo přes sto lidí.

V prosinci v Polsku vyšla třídílná audioantologie slovanských horrorových povídek Słowiańskie strachy. Mezi slušnou řádku polských autorů a autorek se mi do druhé části podařilo dostat s česky dosud stále nepublikovanou povídkou Nejzazší vzpomínka (Najodleglejsze wspomnienie), která tiskem v Polsku vyšla už v antologii Slowiańskie koszmary. Antologii vydalo vydavatelství Nine Realms. Zde.

No a konec roku završil společný román se slovenským autorem Ivanem Kučerou Ďáblův hřbet. Syrový horror ze Slovenska 13. století vyšel u nakladatelství Golden Dog. Ke knize se udělala i stylová trika. Kniha zde. Trika zde a zde.

Na jeden rok asi slušný. Skoro každý měsíc něco.

Tohle nemám moc rád, protože věc pro mě existuje až když ji držím v ruce a do té doby to jsou všechno jen spekulace a nenaplněná přání, ale – co se rýsuje (tedy nemusí nutně dorýsovat) na rok příští?

Hned v lednu u nakladatelství Golden Dog vyjde mnou editovaná, překládaná a předmluvou opatřená antologie současného polského povídkového horroru Polské noční můry. 17 povídek od sedmnácti autorů a autorek (půl na půl).

Už letos v prosinci jsem chtěl vydat svůj čistě srdcový a oddychový projekt. Formou old school punkově pojatý (psací stroj, nůžky, lepidlo, xerox) horrorový fanzin Mort. Dvakrát ročně čistě subjektivní záležitost netradičního formátu v níž se budu zabývat tím, co mám na horroru rád, co mě baví a pojímat to subjektivními pohledy a názory. Jenže jsem si to blbě propočítal a první číslo se objeví až příští rok v lednu.

V první půli roku by se mělo objevit pokračování sbírky společně s jinými autory a autorkami psaných povídek Sešívance: Druhý steh. Tentokrát jsem se rozhlédl trochu obsáhleji, spoluautorsky kniha kromě Česka obsáhne i USA, Finsko, Polsko a Slovensko, potažmo Belgii (prostě spoluautorka je Slovenska ale už drahně let žije v Belgii, víme?). Na tomhle zrovna pracuji aktivně.

Koncem roku by snad měl vyjít můj nehorrorový román Bezejmenná touha.

Na Slovensku na vydání čeká antologie s mým povídkovým příspěvkem.

To je zatím v té alespoň nějak nastíněné formě všechno, co by se z dnešního pohledu mohlo příští rok publikačně povést.

Na čem budu příští rok autorsky pracovat?

Kromě druhých Sešívanců mám rozpracovanou knihu pro děti. Ano, pro děti, záběrem tak 5-8 let. Už od loňského roku mi tu leží krátký horrorový román už po betačetbě ale ještě před úpravami po ní, to bych rád příští rok zvládl a pokusil se ho někomu vnutit na vydání v roce 24.

Ohledně psaní, možná zase po roce nějaké samostatně napsané povídky (pár již více promyšlených námětů by bylo). Už dva roky se mi v poznámkách a hlavě rodí další horrorový román, stačí jen usednout a začít psát. Tak možná…

Stejné dva roky se mi v hlavě a několika poznámkách formuje jistá nebeletristická kniha. Bude vyžadovat hodně času, ale patří to k těm věcem, které pravděpodobně napíšu, i když nebude vidina vydání – protože to prostě chci napsat. A možná začnu už příští rok, kdo ví…

Možná ale nakonec bude všechno jinak, psát si tady můžu cokoliv. Až to bude, tak to bude.