Něco končí, něco začíná...
Faktem je, že letos jsem měl autorsky, ve smyslu tvorby, poměrně volnější rok. Publikoval jsem věci, které jsem napsal v předchozích letech.
V anglickém překladu vyšly dvě mé povídky v elektronickém časopisu Aphelion. Ve 14. čísle povídka Mezi svými (Among Our Kind), v 15. povídka Nejzazší vzpomínka (The Remotest Recollection). Na literárním blogu Knižní díra se v dubnu objevila povídka O chlapečkovi, kterému uletěl ptáček, kterou jsme napsali společně s polským autorem Łukaszem Radeckým pro mou sbírku společně psaných povídek Sešívance.
Mým nejzásadnějším letošním počinem jistě bylo vydání mého prvního románu Kazatel. Vyšel v červnu u Nakladatelství Golden Dog. Pokud ještě nemáte, udělejte nám radost a poohlédněte se v knihkupectví.
Ohledně psaní byl letošek ve znamení románu. Ještě na začátku roku jsem střídavě psal romány hned dva, abych nakonec jeden pro zdar druhého odložil.
Celý rok jsem tak psal hlavně náš společný román se slovenským autorem Ivanem Kučerou snad již nepracovně nazvaný Ďáblova páteř/Diablova chrbtica (slovenská verze se mi líbí mnohem více). Román jsme začali psát vloni a doufal jsem, že ho letos dokončíme. No, sekneme se jen o kousek. Právě dnes Ivanovi odesílám poslední mnou psanou část, aby on dotáhl román poslední kapitolou do zdárného konce. Aktuálně má náš příběh odehrávající se ve 13. století v horách kousek od Trenčína 326 normostran. Já už chladím dopíjecí zelenou, abych mohl zapít Ivanem oznámený poslední úhoz do klávesnice. Ale jak známo (nám autorům určitě, vám možná), tím vlastně vůbec nic nekončí, ještě nás čeká klasické kolečko úprav, korektur, editací, oslovování případného nakladatele a pak druhé kolo úprav, korektur a editací, takže kdo ví kdy, kde a jestli vůbec ten román vyjde. Ale tak, naděje umírá poslední. Čistě z mého autorského pohledu jde o nejnáročnější věc, co jsem dosud psal, nejen co se týče formy společně psaného románu ale i obsahově, hlavně co do období a místa děje. Taky jde o vnitřně nejdepresivnější a nejtemnější záležitost, co jsem psal. A sice se nikdy nemá říkat nikdy, ale v tomhle jsem vcelku rozhodnutý - Ďáblova páteř je poslední věc, kterou jsem psal s někým společně. Vyzkoušel jsem si takhle povídky, vyzkoušel jsem si román, dál už v tomhle není kam jít, takže dál už budu psát zase jen sám. Pověstnou výjimkou z tohoto rozhodnutí bude případná sbírka společných povídek s polským autorem Łukaszem Radeckým, jejíž vydání nám bylo nabídnuto již předloni, ale...
Druhý rozepsaný román, který jsem ve prospěch Ďáblovy páteře nakonec odložil, se chystám dopsat příští rok. Jde o nehorrorovou záležitost. Na psaní se moc těším. Bude to vcelku oddech od všech těch horrorů. Hlavně mě to hrozně baví psát, poprvé si užívám už pouhé rešeršování. Jde o erotický/pornoromán s pěti vzájemně se ne/prolínajícími dějovými liniemi. Zatím pracovní název (ale pravděpodobně konečný, protože s románem propojený) je Bezejmenná touha. Aktuálně mám napsáno 64 normostran, ještě pořád jsem vlastně na začátku. Až se obávám, kam to nakonec nabobtná. Vrátit se k románu chci co nejdřív a rád bych ho příští rok dopsal.
V letošním roce jsem napsal pouze jednu jedinou povídku. Ještě jsem se nerozhodl pro název (mám poslední roky s vymýšlením názvů dost problémy). Psaná byla částečně pro určitý projekt, kam se ale nakonec nedostane. S největší pravděpodobností však vyjde během příštího roku.
Během roku jsem poskytl několik rozhovorů, zážitkem byl živý rozhovor pro Studex TV. Tradičně mi vyšlo několik recenzí na Horor-Webu. V prosinci jsem se také po roce vrátil k hotovému překladu knihy o asijských filmových horrorech a začal jsem svůj překlad redigovat a editovat. Kdy a v jaké podobě kniha nakonec vyjde je ve hvězdách.
Kromě vydání prvního románu mě letos hodně potěšilo vydání tištěného výběru z prvního ročníku časopisu Howard. Vidět již osmileté snažení na papíře a touto formou zavzpomínat na divoké a zajímavé začátky (i vědomí, že článek o horrorových bobrech vyvolává zmínky i dnes) je hodně příjemné. Zda dojde k dalším separátům je ale jen a jen na čtenářích a čtenářkách, tedy zájmu o něj.
No a příští rok? Kdo ví. Samozřejmě už se nějaké věci rýsují, ale nerad hovořím o nehotových věcech a věci/knihy pro mě existují, až když je držím v ruce. Ale tak, alespoň trochu.
Jak jsem již naznačil, rád bych dopsal Bezejmennou touhu. Pro různé projekty bych rád napsal tři povídky, nad jejichž obsahem a formou už nějakou dobu přemýšlím.
S největší pravděpodobností příští rok vyjde společná povídková sbírka, kterou bychom rádi vydali s Ondřejem Kocábem. Oba dáme dohromady naše povídky z poslední doby, z mé strany to budou snad napůl dosud nepublikované povídky doplněné povídkami, které vyšly dřív různě v časopisech a antologiích. S Nakladatelstvím Golden Dog přemýšlíme nad jistou antologií, na níž již editorsky pracuji, ale zda vyjde příští rok nikdo neví. Rádi bychom, ale jak jsem psal výše, nic není jisté.
Všem tedy děkuji za dosavadní zájem a podporu, přeji hodně dobrého čtení a uvidíme se v příštím roce.
