Rok 2014 aneb každý měsíc se něco dělo.
Začal jsem vlastně hned v lednu 2014, kdy jsem se vrátil do příjemného litvínovského klubu Ponorka, tentokrát s projekcí projektu Pionýři hororu a karvinského Karbonu. Měla proběhnout i přednáška, na tu se ale nedostalo, takže jsem filmy jenom uvedl a nechal těch pár návštěvníků naskočit na hřbet divokého býka českého horroru samotné.
V únoru se na fantasticky žánrově příznivém serveru Vlčí bouda objevilo mě milé téma s názvem Japonsko a já se rozhodl (nebo jsem byl osloven? - to už si fakt nevybavím) přispět tématickým článkem o japonských horrorech. Původně jeden článek se nakonec rozrostl v devítidílný seriál nazvaný Strach má šikmé oči, který přesáhl až do března. Letos jsem na Vlčí boudě stihl publikovat ještě článek Horor v bikinách o horrorových filmech, v nichž působí někdejší hvězdy seriálu Baywatch (opravdu, témata a důvody k napsání článku jsou někdy prostě nevyzpytatelné) a na požádání článek o horroru na YouTube. (zde)
V březnovém desátém čísle časopisu Howard (zde) se objevily (ve společnosti několika dalších autorů a autorek) tři mé horrorové drabble (do sta slov) povídky. Tenhle styl je docela zajímavý, načas jsem tomu propadl, ale nejvíce mě těší fakt, že z toho všeho nakonec vznikl docela zajímavý projekt, který mi dělá radost doteď, ale o tom v následujícím odstavci.
Z původního nápadu několika horrorových drabble povídek různých autorů a autorek v desátém čísle Howarda nakonec vznikla jejich antologie, kterou jsem editoval. Vyšla v dubnu 2014, obsahuje celkem 72 povídek sedmi autorů a jedné autorky z Česka, Slovenska a Polska a jmenuje se 66+6 hororů ve sto slovech (zde). Oficiální křest knihy proběhl během dubnového SlavConu v Bratislavě, kde knihu, za účasti tří autorů včetně mé maličkosti a korektorky (v hledišti), pokřtila její ilustrátorka Lucia Kroneislová se svými syny. Zatím asi nejúspěšnější věc, na které jsem se podílel, přesněji řečeno, kterou jsem vymyslel, a to jak podle recenzí, tak i podle prodejnosti. Prvotní náklad zmizel snad během půl roku, už se dělal jeden dotisk. Jsem k tomu z různých stran tlačen prakticky od vydání této knihy, ale začínám přemýšlet o pokračování.
Na SlavConu jsem, kromě křtu antologie, přednesl i dvě přednášky, mou oblíbenou o Sexy stránce asijského gore a druhou o Polském filmovém a televizním horroru do roku 1990.
V květnovém čtvrtém čísle slovenského komiksového časopisu Bubliny (zde) byl publikován komiks Nic lidského jim není cizí. Komiks vznikl již v roce 2013 a scénář k němu jsem napsal podle své staré povídky Zlo je věčné. Tak jako dosud každý, i tento můj komiksový scénář kreslil slovenský kreslíř Dávid Marcin.
Po více než půlroční spolupráci a korespondenci, se v květnu objevila má povídka S Meluzínou sůl lízat v sedmnáctém čísle elektronického časopisu Lemurie. Svým způsobem asi má nejmonumentálnější publikovaná povídka, první, jejímiž hlavními hrdiny nejsou Češi a odehrává se na třech různých místech planety.
V červnu konečně vyšlo první (respektive třetí, protože nejdříve vydali nulté a pak speciální) číslo slovenského horrorového e-časopisu Kobka (zde) a v něm má krátká anekdoticko-horrorová povídka Jeho sestra.
S Dávidem Marcinem jsme také vytvořili další společný komiks Příznivý čas. Jde vlastně o adaptaci jedné mé povídky z antologie 66+6 hororů ve sto slovech podle mého scénáře. Komiks se objevil v prvním čísle komiksového e-časopisu Pomimo (zde) a v jedenáctém čísle časopisu Howard (zde)
V červenci vyšla již 5. antologie českého hororu (zde), do které jsem přispěl povídkou Autobusák (která již byla publikována na netu a s níž jsem utrpěl druhé místo v jedné povídkové soutěži). Podle jedné (bezvýznamné) ankety s prakticky zanedbatelnou účastí na FB editora antologie, je má povídka v knize nejlepší (pochopte, že jsem to musel napsat). Doufejme, že tenhle záslužný a výborný projekt pojede dále.
V červenci také proběhl druhý hororový večer v českotěšínském podniklu jménem Dziupla, kde jsem měl říct pár slov o své tvorbě a něco z ní předvést. Nakonec zůstalo jen u miniprojekce filmu Poslední narozeniny (zde), který byl v roce 2013 natočen podle mé povídky Šestatřicáté narozeniny.
V létě jsem se opět zbláznil a pojal nápad povídkového filmu Vteřiny strachu podle některých mých drabble z antologie 66+6 hororů ve sto slovech. Projekt samotný i práce na dlouhé lokte. V současné době jsou zcela natočeny dvě povídky, sestřih jedné z nich byl promítnut na BXM 2014 a povídka celá na jednom festivalu, práce na některých dalších povídkách pokračují svižněji, než na některých ostatních. Některé povídky se dosud nepohnuly nikam. Uvidíme, co z toho nakonec bude. Ale představa, že se budu podílet na vzniku historicky teprve druhého českého horrorového povídkového filmu, je skvělá.
V září vyšla u slovenského nakladatelství Hydra multižánrová antologie českých a slovenských fantastických povídek Na hroby, kterou editoval největší blázen v dějinách Slovenska, kolega autor Mark E. Pocha. Do antologie, zaobírající se tenkou hranicí mezi životem a smrtí, jsem přispěl povídkou Přání smrti (a ne, Charles Bronson v ní nevystupuje).
Začátkem října jsem se stal pravidelným přispěvatelem na horrorové stránky Horor-Web (zde). Každou sobotu příspěvek ode mne - recenze, profil nebo článek.
Na halloween byly vyhlášeny výsledky povídkové soutěže internetových stránek Horor-Web (zde). Ani nevím, co mě to napadlo, zkusit do soutěže, jejímž tématem je Halloween, něco napsat, obzvláště, když mi Halloween do českého prostředí moc nesedí a tak jsem byl nucen děj povídky umístit do USA. Povídku jsem nakonec vymyslel i napsal za nějakých osm dní, jmenuje se Koledu, nebo vám něco provedu a vybojovala krásné druhé místo.
Posthalloweenský večer jsem strávil v Ostravě, kde jsem v rámci filmového večera ve spolupráci (a na pozvání) fantastického serveru Vlčí Bouda a filmového kluku 3K krátce nastínil historii celé horrorové série Ju-on/The Grudge a uvedl jednu z jejích nejlepších částí Ju-on: The Grudge (2002). Večer vskutku zajímavý a zábavný, včetně pofilmové diskuse.
4. 11. 2014 vyšla má druhá sbírka horrorových povídek Útočiště (zde), tentokrát ve valné většině aktuální povídky. Kratší, údernější, snad vypsanější. Už jsem to udělal několikrát, ale nezbývá, než poděkovat všem, co se na ní nějak podíleli. Křest knihy proběhl v rámci listopadového Bloody X-Mas festu v Chotěboři. Kmotrou knize se stala dívka z její obálky, Andrea Parezová. Vy tu knihu ještě nemáte?
Na BXM proběhl i propagační program, představující některé autory z antologie 66+6 hororů ve sto slovech, kde jsme krátce pohovořili o své tvorbě a něco z ní přečetli. Kromě toho jsem také přednesl přednášky o dětech jako záporných postavách v horrorových příbězích, horrorových filmech natočených na základě skutečných událostí a obrazově i informačně vyčerpávající přednášku o japonské herečce Asami. A byl jsem členem poroty ve filmové soutěži o nejlepší horrorový kraťas.
V prosincovém třináctém čísle Howarda (zde) se v rámci publikování prvních tří povídek z povídkové soutěže stránek Horor-Web, objevila má povídka Koledu, nebo vám něco provedu.
Společně se třináctým číslem Howarda vyšla i elektronická antologie českých a slovenských horrorových komiksů, kterou jsem editoval společně s brněnským autorem, filmařem a scénáristou Choze Blažkem, nazvaná Kreslený strach (zde). V antologii se samozřejmě objevil i komiks Odmaskovat, jehož scénář jsem napsal podle své, dávno ztracené, stejnojmenné povídky. Scénář do vizuální podoby převedl klasicky Dávid Marcin.
V prosinci byla také dopsána první verze povídky, na které jsem spolupracoval se slovenským autorem Markem E. Pochou. Povídka dosud nemá vymyšlený název a měla by se stát součástí širšího projektu, o němž ale ještě nechci hovořit, už jen proto, že bude součástí roku 2015 a ten je teprve před námi.
Aktuálně mám rozepsanou povídku Nejzazší vzpomínka, pracuji na antologii erotických horrorových povídek Poslední polibek, která by se měla objevit v prvním čtvrtroce 2015 a v níž budu mít povídku Až ten druhý a samozřejmě stále běží tvorba povídkového filmu Vteřiny strachu.
Takže, uvidíme se v příštím roce.
