Extra jízda
„Jízdenky prosím…“ vstoupila do kupé ke třem mladíkům v oparu alkoholových výparů.
„Kde máte čtvrtého?“ vzhlédla od jízdenky.
Než jí stačili odpovědět, přitisklo se k ní zezadu tělo, dvě chtivé dlaně jí stiskly prsa a ústa do jejího ucha vypustila kromě vůně broskvové vodky i pár čtveráckých slůvek: „Mohu si zaplatit extra jízdu?“
Nedotčeně natočila hlavu a pohlédla do poďobaného obličeje, v jehož výrazu se mísila alkoholová únava s rozesmátou veselostí.
„Jak je libo,“ chytla jej za ruku a odvedla do vedlejšího vagonu. Odemkla hned první kupé, vstrčila ho do něj, rychle za ním zavřela dveře a zamkla ho tam.
Okamžitě na něj zaútočily. Neviditelné pocity, prudce, přesto souměrně atakující jeho mysl, srdce a hlavně rozkrok. Zaplavily ho jako pověstná devátá vlna. Byl to tak intenzivní pocit, že cítil, že ho dlouho nevydrží. Jen nevěděl, jestli mu pod útokem dráždivých podnětů dříve pukne hlava, praskne srdce, anebo naběhlý penis, který už už bolestivě hrozil eruptivním výbuchem. Nikdy nic takového nezažil, ani v těch nejsmyslnějších a nejodvážnějších představách. Rád se podobným pocitům poddával a nechával se k nim burcovat, ale nenapadlo by ho, že mohou být tak monumentální. Byl jich plný, ba přeplněný. To na tom bylo to nejhorší. Takřka nesnesitelně.
„Tak jak?“ zaslechl někde z dáli hlas průvodčí, tlumený nejen zamčenými dveřmi, ale i dotěrnými myšlenkami. „To je naše kupé rozkoše. Nikdo neví, proč v něm každý cítí to, co teď ty. Přitáhli ten vagon z Polska, několikrát ho renovovali, ale nikdy to nepřestalo. Pokud se ti to zdá fajn, za chvíli to začne být nesnesitelné. Ale doufám, že si užíváš extra jízdu.“
O pár okamžiků později prudce bušil na dveře kupé a žadonil, aby ho pustila ven.
Chvíli se pomstychtivě usmívala do ztrápeného obličeje, než otevřela.
Vyskočil z kupé a s úlevným zakňučením se svalil do uličky.
„Tak jak?“ zopakovala. „To máme jedna extra jízda, že jsi to ty, a že jsi byl tak něžný k mým prsům, tak to máme jen za tři sta.“
Věnováno Stefanu Grabińskému
červen 2015
