Povídky do 100 slov
Příznivý čas
Překvapuje mě, že lidi ještě nepropadli panice. Dál se věnují svým strastem. Vydělat, uživit, přežít. Zatím se o to zajímají jen ti, co to mají v popisu práce. Objevilo se pár prací. Televizní pořady. Fakt, že už je červen, ale pořád mrzne a všude stále leží sníh, zatím s nikým nehnul. Nikoho to nermoutí. Jen pár jedinců. Mě to těší, mám radost. Protože noc zůstala pořád delší, jako v zimě. Více času na lov. Normálně v červnu bych se už musel schovat před sluncem. Teď se můžu ještě potulovat po ulici a vyhlížet.
Třeba támhle tu macatou blondýnu.
Vysouvám zuby.
Konečný pocit naplnění
Tak. Již značně tupé ostří naposled projelo masem. Rudý gejzír se rozstříkl o dlažbu, poslední srdeční sval se naposledy zachvěl a chladnoucí masa se svezla k zemi. Ukončila jsem život poslední živé bytosti. Cítím zvláštní pocit naplnění. Nasycení.
Co teď?
Ještě vlhké ostří mě zastudilo na krku. Tvrdé články prstů se chvěly na dřevě.
Že by?
Bestie
Povídačky se šířily. Bezstarostné putování krajinou a životem narušil přízrak. Nejprve o tom jen slyšel. O jejich nezvyklém vzhledu, krvelačnosti a krutosti, s jakou se vrhali na jeho společníky.
Pak to viděl sám. Vyhrnuli se z lesa. S ohlušujícím řevem. Podivně tvarovaní, na zadních. Bez srsti máchali bledými končetinami a podivnými útvary v nich. Vrhli se na prvního. Bolestný řev, stříkance krve, pach čerstvého masa.
Rozprchli se.
V bezpečí promluvila jeho dcera.
„Nikdo neví, odkud se vzali. Je jich ale čím dál více. Jsou bezohlednější, krutější, hladovější.“
„Co to je za bestie?“ zeptal se.
„Říká si to Člověk.“
