Ohlédnutí zpět aneb rok 2015
Co se týče publikování, byl rok 2015 poměrně skoupý, což ale na tvorbu nemá žádný vliv a takové úseky prostě k tvorbě platí.
Teoreticky jedinou oficiální publikací bylo otištění mé kratičké povídky Mezi svými v již 6. antologii českého hororu. Povídka byla přijata vcelku pozitivně. V minianketě mezi čtenáři antologie na FB profilu vydavatelů byla vyhlášena za nejoblíbenější povídku knihy. Pochvalné reakce sklízela i v recenzích a komentářích:
"Má (...) dobrý námět a splňuje přesně to, co má superkrátká povídka mít. Tedy šokující, či překvapivý závěr, který vás usadí, či donutí k zamyšlení."
(Martin Skuřok, Howard č. 16)
"Mezi svými vás okamžitě vystřelí do akčního děje. Samotné vyvrcholení přichází až po dočtení povídky, kdy si vše srovnáte v hlavě."
(Roman Bílek, XB-1)
"Krátká povídka u které bych nečekal nějaký rozvinutý děj. Ale povídka vyděsila a to bylo hlavní. Nejlepší z těch krátkých povídek."
(honajz2, Databáze knih)
Pak už vlastně byly jen příspěvky zařazené do časopisu Howard. Ať už jde o komiksovou adaptaci mé dosud nepublikované krátké povídky Bezpečí domova, kterou podle mého scénáře nakreslil Dávid Marcin, zveřejněnou v šestnáctém čísle nebo povídku Na cestu, která se objevila v aktuálním čísle sedmnáctém.
Hrozně moc mě mrzí, že se letos nestihla vydat antologie erotických horrorových povídek Poslední polibek, někdy ale věci nejdou tak, jak si člověk představuje. Snad se jí už brzy dočkáme.
Samozřejmě jsem ale nijak nezahálel. Ono to vlastně ani nejde. Nejednou ta tvorba chce tak moc ven a nápady a náměty se hromadí tak rychle, že je třeba přetlaku povolit a vysypat ta slovíčka na papír nebo monitor. V téhle souvislosti je letošní rok zajímavý v tom, že jsem se vrátil k psaní přímo do notebooku. První verze několika povídek vznikly ještě na papíře a průběžně tak vzniká drtivá většina mých horrorových akrostichů, ale několik posledních povídek šlo přímo do jedničkonulkové formy.
Kromě několika krátkých oddechových povídek, které v podstatě nejsou ničím jiným než jen cvičením a hrou se slovy (např. Tep a Extra jízda, které najdete zde na blogu), jsem napsal dosud nepublikovaný povídkový diptych (Čekání a Ďábel) na němž je zvláštní to, že tak trochu vybočuje ze zvyků mé tvorby - odehrává se mimo Českou republiku, někde v Tichomoří a valná většina postav nejsou Češi. Taky postupem roku vznikalo několik tandemových povídek, ale o tom se více rozepíšu v příštím příspěvku.
Asi nejdůležitější událostí mé letošní tvorby je, že jsem se v lednu 2015 odhodlal vrhnout na román. Má pracovní název Kazatel, napsáno je zhruba 8-9 kapitol z cca zatím předběžně nějakých patnácti šestnácti. Románová tvorba mě baví, i když při ní musím překonávat jisté překážky. Například z povídek naučený zvyk nepsat dlouho souvislý dlouhý text. Takže jsem vždycky napsal jednu dvě kapitoly a pak od toho musel jít i na dva měsíce pryč. Druhým problémem je, že se mi pomalu začala hroutit původně načrtnutá kostra, spousta věcí se během psaní měnila a tak jsem se někdy na podzim rozhodl psaní na čas ukončit, nechat to chvíli ležet a počátkem příštího roku se k tomu vrátit, totálně překopat dějovou kostru, vypustit prvky, které najednou nedávají smysl a jsou pro hlavní dějovou linku zbytečné, popřeházet a utříbit jednotlivé kapitoly až do samotného závěru a pak to jen v klidu dopsat. Co se s románem stane je ve hvězdách. Je to prvotina, už teď s ní nejsem dvakrát spokojen, aktuálně ten román píšu hlavně proto, abych si to vyzkoušel, odhalil chyby a nedostatky a naučil se psát delší formy.
